2011-OL9CX

Ač se to nezdá, je tato expedice v pořadí již osmá. Čím to je, že jsme vydrželi každoročně se jeden týden v roce trmácet na kolech s rádii po republice? Určitě je to v lidech, zdá se že se sešla docela dobrá parta. Když jsme pořádali v roce 2004 první ročník tak bych rozhodně nevěřil že nám to vydrží tak dlouho.


Tato expedice byla tak trošku jubilejní, proto si dovolím trochu rekapitulovat. Povedlo  se nám totiž uzavřít „kolečko“ kolem celé republiky – dostali jsme se postupně podél hranic až do bodu kde jsme v roce 2005 vyjeli (na prvním ročníku nás ještě ani nenapadlo „to zacyklit“) - do vysílacího střediska pod Děčínským Sněžníkem.


Nebudu počítat kilometry a ani nejvyšší vrcholy, na které jsme se během té doby vyškrábali, i když i to by byla zajímavá statistika. Rozhodně jsme se nevyhýbali náročnějším výstupům, spíše to pro nás byla výzva a tak i výkonnostně slabší část týmu (vžilo se pro ni označení kripltým) udatně zdolala všechny význačné vrcholy, byť ne třeba v nejvyšším tempu.


Je zajímavé, že sestava v které jsme začínali vydržela vesměs až do konce. Postupně se přidalo několik dalších HAMů, občas někdo nemohl ze zdravotních či jiných důvodů, ale zdravé jádro zůstalo. Bohužel ale postupně stárlo (jako celá amatérská populace), vlastně z mladší generace se trvale připojil pouze Standa 2SPY. Na druhou stranu uznání patří těm, kteří to vydrželi až do konce přestože již bez diskuse patří do kategorie seniorů (samozřejmě jen dle věku).


Jediné co mne mrzí je to,  že se postupně kontakty s ostatními amatéry omezily především na spojení na pásmech; první ročníky byly velmi zajímavé především díky osobním setkáním s amatéry v daných lokalitách, nocovali jsme ve vysílacích střediskách, na kótách... Škoda.


Není bez zajímavosti jak se vyvíjela aktivita naše i protistanic. Zpočátku bylo těžiště provozu na VKV, dělaly se dlouhé pileupy z každé vyšší navštívené kóty (asi svůj podíl na tom měl diplom tisícovky popř. rozhledny), na KV jsme se nepravidelně vyskytovali jen s QRP signály. Postupně ale zájem na VKV slábl, a tak i poté co jsme zavedli expediční diplomy jsme se rozhodli zavést jakýsi řád i do KV provozu (hodiny na CW a SSB skedy apod.), navíc díky „doprovodnému vozidlu“ jsme měli k dispozici i 100W signál a tak KV jednoznačně převážilo. Rovněž tak KV provozu prospěl rozjezd programu SOTA (aktivita z význačných vrcholů), který jako by byl dělaný na náš styl provozu. Zajímavé zpestření (především pro zahraniční protistanice) byl provoz z WFF lokalit - chráněných krajinných oblastí) počítaný pro stejnojmenný diplom (zde http odkaz).


Dost již rekapitulace – jak tedy vypadal letošní ročník? Tentokráte došlo na značku OL9CX (díky sponzorovi ČAV). Loňský ročník jsme zakončili VKV QRP contestem ze Sněžky, tedy sraz by měl být někde poblíž – odnesl to Harrachov. Začátek vypadal hrůzostrašně – lilo a lilo. Naštěstí byla zamluvena chatka na 2 noci a tak jsme to „přežili“. Skupinka odvážnějších vyrazila v pláštěnkách na Čertovu horu si zavysílat, vrátili se ale ve skleslé náladě; navíc 1XVZ zaznamenal první ztrátu: spadla mu z lanovky anténa a zůstala někde v lese. Nicméně jsme ale využili rozvodné sítě a s plným výkonem rozproudili trošku provoz na KV. V neděli už déšť téměř ustal, ale stačil nás ještě jednou pozlobit – před dojezdem dlouhým klesáním do dalšího ubytování - Bílý Potok se rozpršelo. Zastavovat cestou z kopce je zbabělost (když se už kolo samo konečně pěkně rozjelo), takže dole jsme byli kvalitně promočeni. Nic o to, horší bylo že mi zatekla voda do handheldu a tak mi až do konce expedice pořádně neukazoval displej.

Nicméně od té doby jsme zažili jen 2 rychlé spršky kdy jsme nestihli ani vytáhnout z brašny pláštěnku a už nebylo co řešit – po zbytek akce bylo počasí v normě. V Bílém potoce jsme se věnovali dvěma činnostem – KV provozu na již standardní setup - 100W do 2x20m dipólu zavěšeného na teleskopickém stožáru 1FRT a pochopitelně sušení. Není to tak prosté dosáhnout toho by svršky alespoň trochu oschly když okolo je vše mokré a v chatce žádné topidlo (100W chladič TCVRu nestačí). V další nocležně v Hrádku nad Nisou se na náš přijel (bohužel automobilem) podívat Vláďa OK1NY. Pokecalo se, ale bohužel přesvědčit ho by vytáhl kolo a jel kus cesty s námi se nepovedlo (snad příště). Následující etapa vedla z části Německem, radiovým cílem byla kóta Luž, ubytovacím cílem pak chata pod vrcholem. Na kopci jsme povytahovali vše co se nám povedlo vyvléci nahoru a co bylo schopné vysílat – Láďa 1XVZ vytáhl svůj specielní TCVR, ale pileup mu komplikoval hromadný nálet okřídleného hmyzu (je podezření že elektromagnetické pole o kmitočtu 10.1 MHz je obzvláště přitahuje). Petr 1IN který seděl o pár metrů vedle a jel do svého vysoce účinného vertikálu na 21 MHz takové problémy neměl.


Následoval přejezd do Šluknova proložený zdoláním další význačné kóty Jedlová. Sice tam vede až nahoru asfaltka, ale kdo si to zkusí vyšlápnout tak na to rozhodně nezapomene. Ještě že tam točí pivo... Pár QSO na KV s QRP, jak jinak. Do Šluknova jsme naštěstí dorazili ještě v klidné době (bouřlivá atmosféra začala až po našem odjezdu) a nic mimořádného se nestalo (1FRT hliníkový teleskop s dipólem na zahradě přežil do druhého dne a nezmizel ve sběrných surovinách). Vyjíždíme k rozhledně Tanečnice - spojení na VKV tradičně poskrovnu, tak vytahujeme QRP na KV bychom si spravili chuť.

V následujících dnech projíždíme malebnou krajinkou Českosaského Švýcarska (ubytovací bod Vysoká Lípa), vyrazili se podívat na Pravčickou bránu a poté jsme sjeli dlouhým padákem až k Labi. Veletok jsme zdolali přívozem (zavzpomínali jsme si na podobný přejezd kdysi na Lipnu) a za Děčínem nás čekalo stoupání k chatce pod Sněžníkem. Tam jsme už jako doma, díky místním 1FRT a 1IN. Na společném zasedání jsme vyřadili 1XVZ vzhledem k jeho výkonům v době expedice doživotně z kripltýmu.


VKV QRP contest jsme, jak jinak, absolvovali z Děčínského Sněžníku. Vzhledem k ne zcela kompatibilní paní střežící vstup na rozhlednu raději z plácku pod ní – prý má své zkušenosti s těmi lumpy s vysílačkama.


Kdo chtěl a měl přebytečné síly si mohl udělat vyjížďku po okolí a tím cykloakce skončila – alespoň pro letos. Otázkou zůstává co bude za rok – cíle objet republiku bylo dosaženo, co dále? Nejspíše změníme strategii – namísto putování po trase bude jeden základní tábor s ubytováním a budou se podnikat jednotlivé vyjížďky do okolí na atraktivní kóty. Ale rozhodně budeme pokračovat.


Dozvukem akce bylo tradičně předání diplomů a plaket nejúspěšnějším protistanicím na setkání v Holicích.


Na závěr seznam těch kteří absolvovali letošní akci: OK1AYU, OK1CZ, OK1DX, OK1DXD, OK1DXK, OK1FJW, OK1FRT, OK1HPX, OK1IN (+2), OK1MN, OK2SPY, OK1XVZ. Poděkování patří tvůrcům trasy OK1FJW a OK1XVZ za zajištění ubytování.


Etapová místa - Severní cesta 2011
29.7. večer Harrachov 
30.7. ráno Harrachov večer Harachov 
31.7. ráno Harrachov večer Hejnice 
  1.8. ráno Hejnice večer Hrádek nad Nisou 
  2.8. ráno Hrádek nad Nisou večer Horní Světlá 
  3.8. ráno Horní Světlá večer Šluknov 
  4.8. ráno Šluknov večer Jetřichovice 
  5.8. ráno Jetřichovice večer Děčínský Sněžník 
  6.8. ráno Děčínský Sněžník večer Děčínský Sněžník 
  7.8. ráno Děčínský Sněžník 

Propozice pro Diplom Severni Cesta 2011 najdete zde