Radiocykloexpedice
Český les 2006
Mnozí si myslí že radioamatéřina je hobby bláznů jež jsa zalezlí ve svém hamshacku cosi tam montují či prohánějí éter z tepla domova, a jejich vrcholným sportovním výkonem je to, že vylezou na stožár by tam namontovali další anténu; pokud si ovšem i na to neobjednají horolezce… Omyl - najdou se i tací kteří se se svým koníčkem vydají do přírody, a dokonce i na bicyklu! Bláznivá mládež? Nikoliv, mnozí z nich již dosáhli věku kdy by jim nikdo rozhodně nemohl odpírat členství ve Veterán radioklubu.
Jak to celé začalo – před 3 lety přišel Tom OK1DXD s nápadem že bychom si mohli zopakovat turistickou pěší radioexpedici šumavskými hvozdy z našich študáckých let. Jelikož pokrok nezastavíš tak tentokráte na kolech. Celé pojato jako otevřená akce – kdokoliv se chce připojit, může, jak má čas a náladu. S cílem protáhnout si svého člověka, poznat krásy krajiny, další kolegy amatéry, a trošíčku si zavysílat ze zajímavých lokalit. A ejhle, zájem byl, účastníků celá desítka, většina z nich vydržela celou týdenní trasu. Nikdo jistě nelitoval, soudě již podle toho že rok nato se uskutečnila radio-cyklo-expedice druhá, tentokráte po hřebenu Krušných hor. Letošní rok proběhla již v pořadí třetí, se startem v nejzápadnějším výběžku republiky a procházející Českým lesem a Šumavou.
Letošní trasu
přesunu zpracoval téměř vědeckými metodami a dokonce si většinu úseků vyzkoušel
sjet nanečisto Bohouš OK1FJW. Coby pravověrný ROBista pro to má předpoklady…
Začínala v místě kde jsme vloni skončili – kóta Háj, objekt radioklubu
Cheb OK1KWN/OK1KCH, kde nás s klíči očekával Hanuš, OK1ULO. Ráno odjíždíme přes
Aš po příhraniční stezce na první kótu na trase – Zelenou horu u Chebu, kde nás
při vysílání z Bismarckovy vyhlídky stíhá první liják. Ještě to bereme s humorem,
netušíme že deštivé počasí nás bude opravdu doprovázet až do posledního dne.
Zatímco první dva ročníky téměř nespadla kapka, letos si plnými doušky
vychutnáváme heslo, že …“kopce a déšť jsou kořením cyklistiky“… HI. Z kamenné rozhledny se přesouváme, opět
za deště, do tábořiště ve Stebnici u vodní nádrže, kde máme zamluvené 3 chatky.
Ještě před expedicí byla diskuze zda vůbec spát v kempu a chatkách, když
si sebou na kolech kromě rádia vezeme celou výbavu a můžeme vlastně bivakovat
kdekoliv. Nicméně v reálu pak proti možnosti vysprchovat se a vyspat se
v posteli nikdo nic už zásadního nenamítal, navíc v kempu mají dobré
pivo a ceny mírné. Cestou zjišťujeme, že na naší „expediční“ frekvenci 145,550
někdo začal trvale „pískat“ tónem, asi 1.750 Hz. Ukazuje se, že průjezd lijákem
se podepsal na „ručce“ OK1FRT, která ač vypnutá, vysílá . . . Z důvodu nepřízně
počasí a pozdní doby příjezdu do Stebnice rušíme plánovaný odjezd vrcholového
družstva A na noční vysílání ze srubu pod vrcholem Dyleně. Ještě před odchodem
do občerstvovny na břízky v kempu zavěšujeme nízký dipól a děláme první KV
QSO. Pohledem do deníku: na 14/18 MHz chodila okrajová Evropa a ráno pak na 80M
SSB zjišťujeme, že se tu dá udělat za půl hodiny více OK stanic, než na VKV
z kopců za celý den, trend vymírání stanic na VKV, který jsme pozorovali
během loňské expedice tedy asi pokračuje...
Na kótu Dyleň
(její nadmořská výška 940m dává v předbouřkovém dusném počasí i díky
naloženým bicyklům docela zabrat) vyjíždíme v neděli dopoledne, zde poprvé
vztyčujeme stožár s Tomovo OK1DXD speciálně pro tuto expedici vyvinutou
skládací HB9CV anténou na „magic band“ 6m a zjišťujeme že kromě Cukráku a
majáku z EA neslyšíme zhola nic. Bohouš OK1FJW se alespoň zkouší proběhnout s
anténou po lese a uznává, že pro ROB
není její rozměr v lese příliš použitelný. Z Dyleně sjíždíme do
Lázní Kynžvart, Jožin OK1FWM nás navede na Podhorní vrch, pracoviště OK1ONI kde
nás čeká Michal OK1DEA. Využíváme zázemí slušně vybaveného radioklubu,
natahujeme antény na KV, rozděláváme oheň. Díky ANT vysoko zavěšené na stožár
mobilního operátora se s 5W na 10,1 MHz dovoláváme i na stanice z JA,
letošní cykloexpediční ODX. Ráno pak na 80m SSB vylapíme pár OK stanic a vyjíždíme směr Mariánské lázně, v Halži
nakupujeme poslední proviant a směřujeme vzhůru k cíli - kóta Havran. Po
vyčerpávajícím výšlapu po panelové cestě, jež za těch pár let co je konečně
přístupná veřejnosti ještě nedoznala vady na kráse, se před námi objevily
trosky hlásky, tedy objektu který střežil naši hranici. Se strachem v očích při
pohledu na zkorodované rošty schodiště se přeci jen vydáváme s ručkami na
vrchol ocelové konstrukce, z níž už vítr i lapkové odstranili převážnou většinu
opláštění. Děláme pár QSO, žije i PMR pásmo, spojení až do Roudnice nad Labem! Nezbytných
pár fotek, doplnit tekutiny a pojíst, balit a pokračujeme dál. O odloženou
cykloláhev se nikdo nehlásí, necháváme jí tedy osudu - teprve až na trase se
Láďa OK1FRT marně shání po tekutinách....
Z Havranu sjíždíme přes Rozvadov do
opuštěné budovy roty Rybničná, kde budeme přenocovat. Idylické přespání na
slámě půdičky hospodářského stavení je umocněno nádherným výhledem na rudé
zapadající slunce, provizorně natažený dipól kupodivu slouží bez závad a po pár
spojeních po vyčerpávajícím dnu zalézáme do spacáků podestlaných slámou a za
doprovodu do střechy bubnujícího deště usínáme. Ráno dodatečně za světla
zjišťujeme, že jsme v noci vysílali s ANT nataženou pod plechovou
střechou. Je s podivem, že takováto „attic“ anténa s 5W vůbec někam
chodila, ale QSO s SM a SV jsou toho důkazem. Příští rok ještě zkusíme
namočenou prádelní šňůru zavěšenou ve výšce očí, po letošní zkušenosti věřím že
tohle bude vysílat také HI. Jinak OK1DXD se podařil i další cykloexpediční
rekord a to během dvou dnů 6x (!) lepit duši - pochopitelně tu zadní…
Po ranní hygieně
v místním jezírku a po nezbytné kávě či
čaji vyrážíme na další etapu přes lesy a to téměř bez ztráty výšky, neboť trasu
připravil Bohouš skutečně odpovědně - čeká nás perlička dne a to výjezd na
Čerchov. Teda vyjet tenhle stoupák i s tou nezbytnou radioamatérskou a
turistickou bagáží je skutečně doslova záhul, nicméně bez ztráty na majetku i
životech v podvečer dorážíme na kótu. Přijíždí také opozdilec Pavel OK1DX,
takže nyní jsme kompletní.
Nadmořská výška
přes 1000 m, perfektní zázemí prostor a zařízení radioklubu OK1KYY, ba i
občerstvení v místě! Není divu že jsme se rozhodli zde dát odpočinkový
den, doplnit síly i energii akumulátorů a přidat pár QSO do logu. Dušan OK1DC
zajistil vše k naprosté spokojenosti účastníků, včetně solidního zařízení
– přeci jen na naše QRP by se nám dělali Italové na 2m poněkud obtížněji.
Perfektní topinky made by OK1FJW. Další den ráno odjezd – tak trochu test
odolnosti našich ořů, prudký padák po panelové cestě. Kde zůstal Petr OK1AYU?
Volání na 145.550 – defekt na pneumatice. Vypadalo to hrozivě, naštěstí plášť
je v pořádku, měníme duši a pomalu dojíždíme špičku pelotonu.
V Nýrsku sedáme na vlak a do Železné Rudy se necháme přepravit železnicí.
Naštěstí se všechna kola vešla do vagonu. Doplnivši zásoby jídla a životabudičů
v sámošce šlapeme po frekventované silnici do kopce. Než jsme dosáhli
Prášil museli jsme věrni tradici opět zmoknout. Ke všemu další defekt –
tentokráte u Jirky OK1DXK. Ve večerních hodinách dorazil za námi do turistické
ubytovny Pavel OK1DFR (sice jen automobilem, ale přeci…). Družná společenská debata
se protáhla do pozdních nočních hodin, ale ulehali jsme spokojeni, protože jsme
se shodli na tom která elektronka je na koncový stupeň na 2m ta pravá. Ráno
Pavel odjíždí s Jirkou do cykloservisu, ostatní pokračují na
Poledník. 1300 m znamená pořádně šlápnout do pedálů, přesto ale všichni
přijíždějí v pohodě. Smutně jsme vzpomínali na to jak krásné počasí zde
bylo před 2 lety za předminulé expedice, okolní mlha oku nelahodila. Spojení
nemnoho, ale konečně další na 50 MHz na Tomovu HB9CV, na kterou z neznámých
důvodů byly signály protistanic vždy slabší než na KV dipol (jasně, to bylo
proto že než jsme hábéčko stihli smontovat byly kondy v háji, anténa za to
Tome rozhodně nemůže). Dlouhý příjemný padák z kopce do Modravy, návštěva
pohostinství. V paměti nám zůstane odpověď tamního „ochotného“ personálu
na otázku „s čím jsou ty borůvkové knedlíky co mají na jídelním lístku“ –
no přeci s borůvkami, to je přeci jasný! Krásná okolní Šumavská příroda místy
připomínající severoamerický Klondike dává zapomenout na strasti zažité při
výstupu na letošní nejvyšší kopec. Během první expedice byl Poledník cílem jen
pro dobře vytrénované družstvo A, zatímco letos to zvládají opravdu všichni. Je
snad lepší důkaz naší zlepšující se kondice? Cestou se pak od nás odpojuje Petr,
OK1AYU
Kvilda, Borová
Lada, Strážný, lehce do kopečka a zase dolů a jsme ve Stožci, cíl armádní
ubytovna. Vlastně jediné místo na trase kde jsme spali v povlečené
posteli. Večer ještě návštěva tamní malé vodní elektrárny. Nicméně i ten „malý“ asynchronní generátor by
uživil docela slušný amatérský PA. Večer nějaké to spojení na KV na dipol, předtím
ale oprava Bohoušovy FT817. Zkoušeli jste někdy letovat SMD součástky
v polních podmínkách plynovou páječkou? Ale povedlo se! Myslím že si
Bohouš docela oddechl, v duchu se možná s tím rádiem už loučil když
viděl s jakým náčiním se na něj s Jirkou DXK hrneme. A samozřejmě
kolorit doplňuje nezbytné lepení duší OK1DXD.
V sobotu
po šumavské cyklomagistrále k Lipnu, coby perlička přejezd na druhý
břeh přívozem. Již z dáli byl dobře
viditelný náš cíl – stožár zrušeného středovlnného vysílače Bližná, zabloudit
se nadalo. V něm již na náš čeká Pepa OK1ANP a z automobilu
vytahujeme malý sympatický soudek s pěnivým mokem, včetně takových
vymožeností civilizace jakými je průtokové chlazení (díky sponzorovi OK1FJW!).
Bohužel nakonec se ukázalo téměř jako zbytečné, protože vzápětí začíná pršet a
okolní teplota je značně nízká, takže tu správnou teplotu sedmého schodu nejsme
schopni správně docenit. Ani pokus rozdělat pořádný oheň nevyšel, sice se
rozhořel, ale jaksi postávat u táboráku v hustém dešti není to pravé.
Všichni se obdivujeme odvaze Bohouše FJW který v nestřeženém okamžiku
vylezl na špičku 85m vysokého stožáru. Asi nějaké dědičné zatížení, z minulých
expedic pamatujeme jak lezl na každý stožár co mu přišel do cesty, ať to bylo u
OK1FCJ či na stanovišti OK1KQJ nebo OK1KIM (tam dokonce vylepšené tím že
zavěšen za jednu ruku v příhradové konstrukci druhou vyřizoval jakýsi
dlouhý služební mobilní telefonát…). Pavel OK1MN se nemůže dočkat až si
zavysílá se svým QRP do „konečně pořádné antény“. Ale není na 14 MHz 85m výšky
moc? Ve večerních hodinách ladíme stožár na 80 a 160m. Napáječ je kuriózní,
tenký milimetrový drát procházející na délku obytnou buňkou; jak jsme druhý den
zjistili za pomoci Pepova měřiče tento značně změnil impedanční poměry. Ale
doladit se to za pomoci Tomova zázračného tuneru naštěstí zdařilo. Spacáky
naskládané hned pod napáječem, naštěstí vzhledem k použitému výkonu
nebezpečí popálenin nulové (tato výhoda QRP nebývá často citována v QRP
publikacích, že?). Bohužel na dolních pásmech je takové rušení že se daří
s odřenýma ušima jen pár QSO.
Přesto druhý den v časných ranních
hodinách s velkým sebezapřením ze spacáku vylézá Pavel OK1DX by navázal ke
konci KV aktivu pár desítek spojení. Tušily protistanice co se skrývá za tím /P
ve značce?
Neděle je dnem
posledním – vzhledem k tomu že jsme se všech koutů republiky vlastně pouze
organizovaný přesun vlakem do Budějovic a rozchod. Nemusím dodávat, že v doprovodu
padajících vodních kapek, aby byla dodržena tradice. Ve vlaku dopíjíme zbylé
pivo (ráno odborně přelité 1FJW ze soudku do PET lahví) - ono přece jenom
v teple a suchu chutná lépe a hned jak nám trochu otrnulo spřádáme plány
na příští rok.
Takže další
ročník cykloexpedice za námi… Ač nám počasí vůbec nepřálo, přesto se podařilo
dodržet původní trasu, zavysílat si a užít hromadu legrace. Trochu statistiky:
počet účastníků jež se nebáli sednout na kolo 12, konkrétně OK1AYU, DX, DXD,
DXK, FCS, FJW, FRT, FWM, HPX, MN, XVZ a OK2IHH. Celková trasa 400 km,
abstinentský koeficient (dodržování pitného režimu) kolem 0.05 piva na muže a
kilometr – značně nízký ve srovnání s léty minulými, na čem se podepsalo
počasí.
Zařízení 3x FT817 (FRT, AYU, FJW), 2x QRP transceivery (FRT, MN), každý
účastník povinně FM kecátko na 2m, antény všelijaké dipóly – z nichž
nejslavnější všepásmový žebříčkem napájený s homemade tunerem (DXD), jeho neméně
slavné skládací HB9CV (vejde se pod rám kola) na 50MHz které nestačilo díky velmi
sporadickým výskytům sporadické vrstvy Es prokázat naplno své kvality, GP na
2m-70cm na stožárku (HPX), několik GSM transceiverů v neamatérském pásmu.
Trasa operativně monitorována dvěma GPS přijímači (HPX, DXD). Poděkování patří
Tomovi DXD který zajistil pro účastníky grafiku na trička s expedičním
symbolem (o kterém se FJW vyjádřil že mu připomíná design krabičky jistého
ochranného prostředku :-).
Konec? Nikoliv,
přípravy na expedici 2007 již začaly! Zatím ve fázi rozvahy o trase, předběžně
z jihu Čech kolem OE hranice na Moravu. To by bylo abychom postupně
nezvládli celou republiku! Vážený čtenáři, neláká Tě zkusit něco podobného?
V žádném případě se zde nejedná o extremní sportovní výkony,
radioamatérská a společenská stránka akce zde jednoznačně převažuje. A když to
ne, tak co takhle pokud expedice bude projíždět vaším krajem umožnit účastníkům
někde složit hlavu (radiové objekty upřednostňovány), či jen se přijít podívat,
či alespoň k potěše vlastní a účastníků s nimi navázat spojení!
Kontakt
na Toma DXD je přes paket rádio popř. email ok1dxd@seznam.cz. Trochu nám
vrtá hlavou poměrně vyšší věkový průměr účastníků. Že by další důsledek
postupného stárnutí amatérské populace? A nebo je dnešní omladina příliš
rozumná na to aby se vydala na takovou bláznivou akci zatímco mohou trávit
prázdniny surfováním po internetu? Po pravdě s léty pozorujeme pokles
aktivity našich stanic – první ročník byt v tomto směru nejúspěšnější,
možná též díky tehdy probíhajícímu diplomu Tisícovky. Je to do jisté míry i
naše chyba, malá propagace akce (což se i tímto článkem snažíme napravit). Asi
bude vhodné držet se určitých časů a kmitočtů – zveřejníme je včas před
startem.